Psychoterapie dětí a dospívajících · Praha i online
Když dítěti ve škole není dobře
Školní potíže se nemusí projevit jen horšími známkami. Dítě může ráno bolet břicho, může odmítat odchod do školy, bát se chyby nebo po návratu domů prudce vybuchovat.
Pomáhám školákům a jejich rodičům porozumět tomu, co se v konkrétní situaci děje, a hledat kroky, které dítěti vrátí více bezpečí a zvládnutelnosti ve škole i doma.
Možná právě řešíte něco podobného
Každé ráno slyšíte: „Mě bolí břicho, nechci do školy.“ O víkendu je přitom dítěti dobře.
Ve škole dítě podle učitelů „funguje úplně normálně.“ Doma ale stačí maličkost a přijde pláč, vztek nebo úplné vyčerpání.
Před testem nemůže usnout, každý úkol musí být perfektní a jedna chyba znamená začít znovu. Běžná příprava do školy se mění v hodiny napětí.
Říká, že je ve třídě všechno v pořádku, ale přestalo mluvit o spolužácích nebo tráví přestávky samo.
Dítě, které dřív školu zvládalo, najednou ztrácí chuť se učit nebo říká, že mu je všechno jedno.
Všímáte si, že se něco změnilo – hůř spí, méně jí, je podrážděné nebo se vyhýbá věcem, které dřív zvládalo.
A možná ani nedokážete přesně říct, co je špatně. Jen máte pocit, že vaše dítě není poslední dobou ve své kůži a nevíte, zda ještě čekat, nebo už hledat pomoc.
Jeden náročný den ještě nemusí znamenat, že se děje něco vážného. Větší pozornost je dobré věnovat potížím, které se vracejí, postupně sílí nebo dítěti začínají komplikovat školu, vztahy či každodenní fungování.
Forma spolupráce
Kdy s dítětem, kdy s rodiči
Ne vždy je potřeba, aby do terapie chodilo přímo dítě. Někdy může být užitečnější začít rozhovorem s rodiči a společně hledat, co dítě potřebuje a co lze změnit v jeho každodenním prostředí.
Práce přímo s dítětem dává smysl například tehdy, když samo prožívá strach, nejistotu nebo napětí. U menších dětí nemusí jít jen o rozhovor — důležitým prostředkem může být hra, kresba nebo práce s figurkami.
Jindy se potíže dítěte nejlépe ovlivňují prostřednictvím rodičů — při opakovaných konfliktech doma, nejistotě jak reagovat na určité chování, nebo když je dítě ještě malé.
Často se obě cesty kombinují. O tom, jaká forma spolupráce bude nejvhodnější, není nutné rozhodnout předem — zvolíme ji společně podle věku dítěte, povahy potíží a prvních setkání.
Jak spolupráce probíhá
Spolupráce obvykle začíná konzultací s rodičem bez přítomnosti dítěte. Popíšete, co se děje, jak dlouho potíže trvají a co už jste zkoušeli. Úvodní konzultace vás nezavazuje k další spolupráci.
Pokud je vhodné pracovat přímo s dítětem, následuje setkání s ním. Způsob přizpůsobuji jeho věku — u mladších dětí může být přirozenější hra nebo kresba, u starších rozhovor.
Další postup se odvíjí od konkrétní situace: setkání s dítětem, konzultace s rodiči, kombinace obojího nebo podpora při komunikaci se školou. Pokud dítě potřebuje jiný typ péče, doporučím, kam se obrátit.
Kdy nečekat na objednání
Běžná konzultace ani kontaktní formulář nenahrazují krizovou pomoc. Pokud dítě mluví o tom, že nechce žít nebo si chce ublížit, už si ubližuje, je ohrožené násilím nebo se jeho stav náhle výrazně zhorší — je důležité jednat bez odkladu.
Časté otázky
Co rodiče nejčastěji řeší
Musí na první setkání přijít dítě?
Většinou je užitečné začít nejprve s rodičem bez dítěte. Můžete v klidu popsat, co se děje, co vás znepokojuje a co už jste zkoušeli. Společně pak můžeme promyslet, zda má smysl setkat se i s dítětem a jak mu setkání představit.
Znamená první konzultace, že dítě musí začít chodit na terapii?
Ne. První setkání slouží hlavně k tomu, abychom se v situaci zorientovali a hledali, co by mohlo pomoci. Někdy stačí změnit něco doma, domluvit se se školou nebo situaci určitou dobu sledovat. Jindy může být vhodná další práce s dítětem, rodiči nebo doporučení jiného odborníka.
Budu vědět, o čem dítě na setkání mluví?
Aby se dítě mohlo cítit bezpečně a mluvit otevřeně, potřebuje mít při setkání přiměřené soukromí. Zároveň ale rodiče zůstávají důležitou součástí spolupráce. Pokud je užitečné něco sdílet, nejprve o tom s dítětem mluvím a hledáme způsob, jak informaci předat. Důvěrnost má své hranice – pokud je dítě vážně ohrožené, je potřeba jednat v zájmu jeho bezpečí.
Na koho se mám obrátit?
Záleží na tom, co dítě potřebuje. Školní psycholog pomáhá zejména s tím, co se děje ve škole. Pedagogicko-psychologická poradna se zaměřuje na potíže s učením a podpůrná opatření. Pediatr může posoudit, zda za obtížemi není zdravotní problém. Soukromý psycholog nebo psychoterapeut nabízí prostor pro pravidelnější práci s dítětem či rodiči.
Nemusíte předem vědět, zda je problém dostatečně vážný. Pokud se něco opakuje, postupně se zhoršuje nebo dítěti či celé rodině komplikuje běžné fungování — může být úvodní konzultace dobrým prvním krokem.
Napište mi
Pro vaše dítě i pro vás. Odpovím do 2 pracovních dnů.